Deniska

Následující dny probíhaly podobně jako pondělní odpoledne, ne že bych chodila s Mickem do Komnaty nejvyšší potřeby, toho jsem se stranila stejně jako všech ostatních mých přátel. Na hodiny jsem chodila sama, učila jsem se buď v knihovně nebo v komnatě nejvyšší potřeby. Do věže jsem chodila jenom spát. Docházelo mi, že jednou to skončí a ten čas právě nastal. Nadechla jsem se a na nástěnku jsem připíchla oznámení o konkurzu do kolejního mužstva. Poté jsem šla spát

V sobotu jsem se vzbudila v 8 hodin, no a je víkend. Po zkulturnění se jsem sešla na snídani. Neviděla jsem nikoho známého, naštěstí, tak jsem si sedla k nějakým druhačkám, tvářily se značně rozpačitě, ale nevadí. Když jsem se hodlala pustit do třetí koblihy, zazněla MEGA rána. Všichni se lekli, já tedy taky ale nepátrala sem po původci jako ostatní.

„Řekla bych, že to byly F&G šprýmařské rachejtle a Bengálský oheň,“ řekla jsem nevzrušeně a zakousla se do koblížku.

Všichni se rozběhli směrem ke dveřím, já jediná zůstala sedět. V tu chvíli, jak moje spolusedící vstaly, vřítili se do velké síně jako kulové blesky tři kluci. Když přišli blíž, poznala jsem je, Jack, James a Georg. Ještě vytlemení si sedli ke mě. Tedy opravuji se, ne sedli, ale plácli sebou na židle a pozdravili mě. Jen jsem se zaksychtila a s opovržením vstala od stolu.

„Nějak mě díky vám přešla chuť, děkuju,“ řekla jsem a odešla.

Překonala jsem se a neohlédla se, jak se tváří. Asi naštvaně. Ve společence seděly holky, plácla jsem sebou na křesílko k nim a začaly jsme kecat, prostě holky. Asi za půl hodiny přišli kluci. Prý to za ně ten průšvih s rachejtlemi, co udělali oni, schytali nějací prvňáci, blbost. Sedli si na zem a snažili se připojit do diskuze, ale pochybuju, že je zajímaly nové oční stíny, maximálně tak zbystřili zraky, když jsem řekla, že Nikol Dranová je volná a James za to schytal pohlavek, chudák.

Bavili jsme se asi hodinu, probírali jsme novou taktiku na famfrpál, pomlouvali učitele, hlavně tedy profesora lektvarů, a my holky jsme se rozplývaly nad novým profesorem kouzelných formulí. Ale asi po dalších deseti minutách jsem si všimla, že se na sebe koukají Kate, Georg a Jack s Tinou. Tak jsem nahodila téma, jestli mají něco na práci, ať klidně jdou. Opustili nás tedy všichni, ptáte se s kým jsem zůstala o samotě? Samo, že s Jackem, tak dík. Chvíli jsme jenom mlčeli a koukali. Fajn tak promluvím já.

„Hodně jsem přemýšlela, o nás.“

„Já taky, pojď ven.“

A je to tady, má jinou, nechce tě, je to děvkař. Mohla jsem mít nejlepšího kluka na škole ale musela jsem to zkazit. Určitě chodí s Nikol.

Takhle jsem se utápěla v představách, než jsme došli k vrbě na břehu jezera. Ani jsme se nijak nedohodli a oba se vyhoupli do koruny a sedli jsme si proti sobě. Tam jsme pokračovali v naší diskuzi o famfrpálu. Postupně jsme se přibližovali, když jsme byli asi deset centimetrů od sebe a stále jsme se přibližovali, seskočila jsem ze stromu a začala utíkat. On však byl hodně rychlý a během chvilky mě dohonil, podrazil nohy a klekl si na mě. Srdce mi bilo jako o závod a já věděla, co to znamená, i to co bude dál. V tu chvilku se stalo něco neuvěřitelného.

Nad námi se objevily hvězdičky různých barev a obloha ztmavla. Z mraků se stalo jedno velké srdce. Políbila jsem ho. Když jsme se od sebe odtrhli slyšela jsem smích a uvědomila jsem si, že ho znám.

„Jamesi?“ zeptala jsem se udiveně, jeden hlas se přestal smát.

„Tino?“ řekl Jack. Pořád zbýval jeden hlas

„Kate!“ řekli jsme oba najednou a začali se smát.

Shodili ze sebe neviditelný plášť. Začali jsme se zvedat, když mě překvapil jejich počet.

„Kde máte Georga?“

,,A jo on je ještě v jezeře,“ odpověděl James a hnal se tím směrem.

„Proč byl v jezeře?“ zeptala jsem se Tiny.

„Byl plánem B.“

Poté, co jsme vytáhli plán B z jezera a přesunuli se do společenské místnosti, jsme se s Jackem dozvěděli všechno o ohňostroji a plánech.

„Oba jste chodili jako tělo bez duše, tak jsme se rozhodli zkusit vás dát dohromady a James souhlasil,“ chopila se slova Tina.

„Takže ti to nevadí?“ zeptala jsem se brášky.

„Ne, vyjasnili jsme si to a když ti něco provede, sám ví, jak to dopadne.“ zakřenil se Jimmy. Objala jsem ho, na znamení díku samozřejmě.

„A teď už to jenom říct Mickovi,“ nadhodila jsem.¨

„Já se toho ujmu,“ řekla Kate a já jí věřila.