Deniska

Vzbudila jsem se, procitla jsem. Nevím jak to říct, prostě jsem otevřela oči a začala vnímat svět. Zajímavý pohled. Holky ještě spaly, aby taky ne když bylo teprve šest, ale co raní ptáče...

Šla jsem do koupelny a trošku se upravila, přesněji jsem se umyla a natočila si vlasy. Zjistila jsem, že mi to nesluší, radši jsem si je stáhla jako vždy do culíku, ale stejně jsem vypadala divně, nakonec jsem si udělala cop.

Holky ještě spaly, tak jsem počkala do sedmi a vzbudila je. Chvilku se vzpouzely, ale nakonec podlehly nátlaku. Převlékly se a šly jsme se nasnídat. Tedy vyšly jsme všechny tři, ale spolu jsme došly jenom dvě, Tina se od nás odpojila, jenom co jsme potkaly Jamese... Ale nemůžeme jí to mít za zlé, vždyť spolu chodí, tak co?

Takže jsme šly k Nebelvírskému stolu a zaujaly naše místa. Nemohla jsem si nevšimnout vzrušeného šuškání, když ke stolu přicházel Jack. Sedl si vedle mě, usmál se na mě a do ucha mi zašeptal:

„Ahoj Krásko,“

Usmála jsem se a chtěla jsem mu odpovědět, ale v tu chvíli vešla Tina ve společnosti Jamese, tak jsem sladká slůvka raději spolkla. Dvojka si sedla naproti nám a pozdravili nás. Nenápadně jsem spustila ruku pod stůl. V tu chvíli jsem ucítila teplou, pevnou ruku, která tu mou stiskla. Hned jsem se cítila lépe.

Za chvíli přišla McGonagallová a rozdala nám rozvrhy. No super, první jsme měli dvouhodinovku dějin a pak věštění. Odpoledne jsme měli péči o kouzelné tvory a bylinkářství... No super.

Nadhodila jsem otázku: „Máte někdo žvýkačky?“

Jsem totiž přebornice v dělání bublin, ale ve vlaku jsem svoje zásoby vyplýtvala... škoda. Jack na chvilku pustil mojí ruku, ale za chvilku se mi v ní objevil balíček. Zvedla jsem se od stolu a zamířila do sedmého patra. Ještě na hlavních schodech mě však dohonil můj „skoro“ kluk, tedy spíš kamarád a možná něco víc. Políbil mě a na prázdné chodbě mě vzal do náruče a odnesl nějakou tajnou chodbou do sedmého patra. Celou dobu jsme se věnovali jeden druhému. Zaběhla jsem si do ložnice pro brašnu a ruku v ruce jsme vykročili na hodinu Dějin.

Sedla jsem si do poslední lavice a čekala až se ke mě připojí holky. Hodina probíhala jako vždy nudně, nezbylo mi nic jiného než dělat celé dvě hodiny bubliny. Po prospaných dvou hodinách jsem se přesunula do věže, kde jsme měli věštění. Tam holky nechodily, tak jsem si sedla s Mandy Westové z Havraspáru. První otázka směřovala samozřejmě jak jinak než na můj vztah s Jackem. Ona sama byla moje dobrá kamarádka, ale zároveň jedna z jeho obětí, tak jsem jí popravdě řekla, že sama nevím a moc si od toho neslibuju. Pak jsme věštily z čar na rukou. Mě byl souzen dlouhý život a mnoho lásky a Mandy velmi plný a dlouhý život, prostě kecy. Po dalším spánku tentokrát při monotóním hlase Trelaweiové jsem se přesunula na oběd.

Nikdo z našeho ročníku z Nebelvíru tam nebyl, protože všichni měli volnou hodinu už tu předešlou a teď se mučili na nějaké „zábavné“ hodině. Po jídle jsem se odvlekla do věže a ve společence si sedla k Mickovi Tailorovi ze šestého ročníku a dala se s ním do řeči. Nebyl jako holky, ale nějak jsem to přežila, vlastně to byla celkem sranda. Dříve jsme se bavili jen proto, že hrál v kolejním mužstvu, ale teď jsme spolu mluvili jako kamarádi, možná něco víc. Asi po hodině mě vzal za ruku a odvedl mě do komnaty nejvyšší potřeby. Vypadalo to tam skoro jako ve společenské místnosti, až na to, že tady nebyli lidé. Automaticky jsem si sedla do jednoho křesílka a počkala až si Mick sedne a vysvětlí mi, proč mě sem přivedl.

„Víš, ty ses mi líbila už před třemi lety, jak jsi přišla do našeho týmu. Připadala jsi mi hodně zajímavá. Nikdy jsem neměl odvahu tě oslovit, až když se ke mě dostalo, že chodíš s Jackem. Řekl jsem si, že už nemám na co čekat. Buď s ním chodíš nebo ne, ale už se nemusím přetvařovat,“ dořekl a čekal na mou reakci.

Abych pravdu řekla vůbec jsem něco takového nečekala a před pár dny bych se vysmála každému, kdo by mi řekl, že se budu líbat s Jackem Thomasem jindy než při flašce. Seděla jsem tam a přemýšlela. Po minutě jsem vstala poděkovala za upřímnost. Vyběhla jsem na chodbu a nezastavila jsem se, dokud jsem byla před portrétem Buclaté dámy. Řekla jsem jí heslo a vběhla jsem dovnitř.

Už tam byli všichni moji přátelé, ale já jsem dělala, že nevidím Jamesův nasupený pohled a vzala Jacka za ruku a odtáhla ho trochu stranou. Řekla jsem mu o Mickovi, on se jen usmál a odešel se dál bavit za ostatními. Tak fakt dík. Už byl skoro čas jít na hodinu, tak jsem se rozhodla, že neuškodí být tam jednou včas, že? Tak jsem vyšla.

Šla jsem na školní pozemky. Když jsem došla před Hagridovu boudu, sedla jsem si a čekala až začne hodina. Probíhalo to klidně, probírali jsme jednorožce. Byla jsem ráda, že se na ně nemusím jít dívat, řekla jsem, že nemám ráda koně. Když se ozval od hradu zvon jako moje vysvobození, byla jsem první kdo opustil shromáždění lidí a vydal se směrem ke skleníkům.

Zbytek dne jsem chodila jako tělo bez duše a byla jsem ráda, že jsme nedostali žádný úkol a mohla jsem se tedy zahrabat do peřin, zatáhnout závěsy a nerušeně přemýšlet. Z toho myšlení mě nevytáhly ani holky, protože viděli moji náladu a radši mně nechaly být. V tom přemýšlení jsem usnula, ale žádné sny se mi nezdály.