3. kapitola
No když jsem se ráno vzbudila, nevypadala jsem tak špatně jako včera ale žádná sláva to nebyla. Rychle jsem vběhla do koupelny a trošku se upravila. Cestou zpět jsem si všimla, že na chodbě jsou kromě mých otevřené ještě jedny dveře-do Jamesovy zašívárny. Neodolala jsem pokušení, otevřela jsem a vlezla dovnitř. Na stolku u okna bylo plno dopisů a knih.
Říkala jsem si, jak je možné že během prázdnin nahromadil tolik nepořádku a od koho jsou ty dopisy, prohlédnou vkráčel do pokoje James a seřval mě takovým způsobem, že jsem to ještě neviděla a řekl, že jestli sem ještě jednou vkročím, že mě zakleje mě takovým způsobem, že jsem to neviděla ani u Zmijozelských... Šokovaně jsem vešla do pokoje, kde byly holky a bavily se o novém laku na nehty. Obě byly upravené a převlečené do krásných hábitů. Přivítaly mně nejdříve úsměvem ale pak si všimly, jak se tvářím a ustrašeně se zeptaly co mi je. Vylíčila jsem jim příhodu, která se stala před malou chvilkou ve vedlejším pokoji. První se ozvala Kate:,,od koho si myslíš ze jsou ty dopisy?'' Tina však odpověděla místo mě:,,Všechny jsou ode mě, psali jsme si spolu v Bradavicích a pak i tady jsme si nechávali vzkazy... Netušila jsem, že to někdo zjistíte.'' Abych pravdu řekla trošku mi vyrazila dech ale rychle jsem ho zase popadla a zeptala se:,, Proč jsi mi to neřekla, vždyť mě je úplně jedno s kym bratr chodí. A tím spíš když je to moje kamarádka...'' ,,Já ani nevím ale je to tvůj bratr a ve škole se k sobě nechováte zrovna ehm... mile?'' ,,Prostě jako dvojčata'' doplnila jsem ji... Začaly jsme se smát. Asi po pěti minutách se holky šly nasnídat. Převléhla jsem se do černé minisukně a bílé košile. Přes to jsem si vzala hábit. Obyčejný, černý ale uvnitř modrý, zvláštně modrý, prostě můj oblíbený. Sešla jsem za holkama. Seděly u stlolu společně s kluky a o něčem se bavily. Tedy Kate se bavila. Tina se věnovala něčemu(někomu) jinému přesněji dutině ústní mého bratra. Když skončili usmála jsem se a ukázala na Tinu zdvyžený palec. Donesla jsem si hrnek s kávou a croasant. S chutí jsem se zakousla. Když jsem dojedla tu dobrotu zeptala jsem se:,,Jaký je dnešní program?'' bylo mi řečeno, že můj geniální bratr pozval pár kamarádů a bude se slavit začátek prázdnin. Oslava to tedy byla... Přišla k nám snad půlka Bradavic a regenerovali jsme se z ní skoro do odjezdu kluků a holek. Odcestovali přes krb a slíbili, že budou každý týden psát, když nevýjde ten konec prázdnin. James totiž má mistrovství světa juniorů ve famfpálu a já tam musím jet s ním teda vlastně ne s ním ale, protže mně vybrali jako náhradní střelkyni. Super...
Kolem půlky prázdnin přišly dopisy z Bradavic. Samozřejmě ihned v zápětí přiletěly dvě sovy. Jedna od Tiny a druhá od Georga. Oba obsahovaly vlastně to samé. Oznámení o tom že získal prefektský odznak. Kdo to čekal, že? A pak se stalo, něco co jsem nečekala ani já. Můj dopis na stole byl jaksi obsáhlejší než ten druhý. Viděla jsem, jak na mě upírá James svůj pohled. Otevřela jsem ho (ne bratra ten dopis) a koukla se proč je tak velký. Důvodem byl odznak a to ne jen tak ledajaký, odznak kapitána kolejního mužstva. To jsem nečekala, myslela jsem, že ten odznak dostne James nebo Jack ale já?! Ještě jednou jsem se koukla na adresáta opravdu jsem to byla já. V tu chvilku přišel táta. Rozespalý a rozcuchaný. ,,Co se děje?'' zeptal se a usmál se na Jamese ten mu však úsměv neopětoval a zhnuseně řekl:,,Zeptej se sestřičky co se stalo určitě ti to poví lépe...'' Taťka tedy tázavě pohlédl mým směrem ale já místo odpovědi Ano, dostla jsem kapitánský odznak podala tátovi Jamesovu obálku s mým odznakem. Táta se zasmál a řekl:,,Já věděl, že to budeš ty, kdo taky jiný vždyť jsme oba s mámou byli kapitáni.'' Vstala jsem od stolu a odešla do pokoje. Plácla jsem sebou na postel a za chvilku přišel James, sedl si ke mně a pohladil mě po vlasech. Dohodli jsme se na tom, že to našim neřekneme a kapitán budu samozřejmě já. V tomhle zatloukání jsme pokračovali celé prázdniny.
Den před odjezdem, kdy už jme měli sbaleno se při večeři zeptala mamka:,,Nechcete nám něco říct?'' Zděšeně jsme se na sebe podívali a já otevřela pusu k odpovědi, že ne.James mě však předběhl a řekl dlouho srkývanou pravdu. Bylo to zrovna po mistrovství. Hrála jsem přes všechna očekávání celou dobu, protože jedna střelkyně se zranila, a to tak, že si její zranění vyžaduje dlouhodobou lěčbu. Vyhráli jsme a porazili favorizované Bulhary. Ale zpět k večeři. James opověděl suše: ,,Ano, nejsem kapitán kolejního mužstva, odznak získala Lili ale nechtěla vám to říkat tak jsme se dohodli, že pro vás budu kapitán já a pro ostatní Lili.'' dořekl a já na něj koukala s otevřenou pusou. Táta řekl, že mu to nevadí a oba rodičové mi gratulovali. Usínala jsem s pocitem, že jsem konečně porazila Jamese. Druhý den sem se vzbudila kolem devíti, osprchovala se a oblékla si sukni ke kolenům, košili a kravatu, samozřejmě nebelvírskou. Sešla jsem dolů. Celá rodinka tam už seděla. Máma taky upravená a u táty a bratra se to nepozná, ti se nečešou nikdy tak co...Dosnídali jsme, naložili věci do auta vyjeli směr Londýn. Na nádražín jsme dojelijasi v půl jedenácté tak jme měli šanci zabrat si volné kupé. Pak jsem potkala holky. Tina se přivítala s Jamese a já z toho měla ani nevím proč radost. Po chvilce se k nám připojili kluci. Všichni mi gratulovali k odznaku a ptali se kdy bude konkurz na nové hráče. V tomhle duchu jsme vydrželi do jedenácti. To jsme se rozloučili s rodiči, nastoupili do vlaku a čelili novým dobrodružstvím...
Komentáře
Přehled komentářů
Mám pocit, že to jde dost rychle, moc nepopisuješ situace, který by se daly dát do jedné kapitoly... ale je to tvoje psaní :-) jinak pěkný :-)
:-)
(Naiad, 9. 1. 2008 21:10)